Děti se jí smály, když po operaci znovu objevovala svět. Jana jako první žena v ČR podstoupila operaci očí metodou Presbyond

Na začátku roku 2024 podstoupila paní Jana z Brněnska jako první v České republice laserovou operaci metodou Presbyond, která dokáže vyřešit problémy spojené s přirozeným zhoršením zraku po 40. roce věku. Zákrok provedl MUDr. Jakub Ventruba, Ph.D., hlavní lékař pro refrakční a laserovou chirurgii oční kliniky Lexum. Více než rok po operaci paní Jana vidí skvěle a se smíchem vzpomíná na své první dny po zákroku.

„Bez brýlí jsem viděla velice špatně, protože jsem měla hodně dioptrií na dálku i na blízko. Když jsem si brýle jednoho dne rozbila a šla jsem učit do třídy, viděla jsem jen obrysy dětí a nedokázala jsem rozeznat ani žáky v první lavici,“ popisuje paní Jana kvalitu svého zraku před zákrokem. I to byl jeden z důvodů, proč se rozhodla podstoupit zákrok, který ji brýlí zbaví. Oční kliniku navštívila právě v době, kdy byla v ČR nově k dispozici laserová operace metodou Presbyond, která je určena lidem s presbyopií neboli vetchozrakostí.

Věk je pro výběr metody laserové operace klíčový. Zatímco běžné metody laserových zákroků (jako PRK, LASIK nebo ReLEx SMILE) si výborně poradí s krátkozrakostí nebo astigmatismem, na presbyopii jsou krátké. Tato oční vada se totiž týká jiné části oka než obvyklá krátkozrakost a dalekozrakost.  

„Pokud oči potřebují laserovou korekci mezi 18. a 40. rokem života, zaměřujeme se při zákroku na oblast rohovky. Po čtyřicítce je ale zhoršené vidění způsobeno problémem v jiné části oka, a to v oční čočce, která postupně ztrácí pružnost. Přeostřit z dálky do blízka je tak najednou problematické,“ vysvětluje MUDr. Jakub Ventruba, Ph.D., hlavní lékař pro refrakční a laserovou chirurgii oční kliniky Lexum. Právě on byl prvním lékařem v Česku, který provedl laserovou operaci metodou Presbyond.

„Na takové věci se nezapomíná. Byli jsme připravení, operace šla krásně a paní Jana výborně spolupracovala. Je to čest a jsem rád, že jsme mohli být první v republice, kteří zákrok touto metodou provedli,“ ohlíží se zpět MUDr. Ventruba.

 Co se děje v oku po čtyřicítce?

Oko je jedinečným orgánem, který se neustále přizpůsobuje světelným podmínkám i vzdálenosti, do níž se díváme. Když se s věkem schopnost přeostřování ztrácí, máme tendenci si oddálit předměty od očí, abychom zaostřili. Potřebná vzdálenost se ale stále prodlužuje, až nakonec délka ruky k zaostření přestane stačit – proto se presbyopii říká také „nemoc krátkých rukou“.

S těmito potížemi bojovala také paní Jana. Nošení brýlí jí ale nevyhovovalo. „Když se člověku zapaří brýle na očích v autě a nemůže si je sundat a otřít, to pro mě bylo dost problematické,“ vypráví paní Jana a vzpomíná i na návštěvy bazénu a komplikace při práci s počítačem.

„Pokud bychom neměli metodu Presbyond, tak by paní Jana moc možností neměla. V podstatě by pro ni nebyla k dispozici žádná vhodná a bezpečná metoda, takže by musela zůstat u brýlí,“ potvrzuje MUDr. Ventruba. Presbyopii je možné řešit také výměnou nitrooční čočky, laserový zákrok je ale pro oko méně invazivní.

Příprava na zákrok a rekonvalescence

Podstatou laserové metody Presbyond je, že lékaři každé oko zaostří na jinou vzdálenost. „Každý z nás má jedno oko dominantní, které laserujeme tak, aby klienti dobře viděli do dálky a na střední vzdálenost. Druhé oko pak zaměříme na střední vzdálenost a na blízko.  To umožňuje speciální laserový profil, který zvětšuje hloubku ostrosti. Mozek pak oba obrazy plynule propojí,“ vysvětluje MUDr. Ventruba. Operaci proto předchází podrobné vyšetření a pro každého, kdo chce zákrok podstoupit, je připraven individuální laserový profil. „Před operací jsem tři dny nosila kontaktní čočky, které měly ukázat, jestli to zvládnu, abych měla každé oko zaměřené jinak,“ potvrzuje také paní Jana. Samotný zákrok je pak otázkou pouhých několika minut, efekt přichází rychle a rekonvalescence probíhá v naprosté většině bez komplikací.

„Byla jsem překvapená, jak moc dobře vidím, a když jsme jeli na kontrolu, tak jsem se rozhlížela po kopcích, po lesích a úplně jsem zírala a radovala jsem se z toho, co všechno vidím, až se mi děti smály, že to vypadá, jako bych nikdy v životě neviděla les,“ směje se paní Jana při vzpomínce na první dny po zákroku. „Od druhého dne jsem mohla dělat cokoliv, viděla jsem dobře, byla jsem schopná sednout si k počítači a číst si,“ uzavírá Jana.